Každý člověk někdy zažil okamžik, kdy si uvědomil, že jeho život ve skutečnosti nikdo jiný neprožije. Můžeme mít kolem sebe rodinu, přátele nebo lidi, kteří nám chtějí pomoci. Přesto existují chvíle – radostné i těžké – které prožíváme jen my sami. Nikdo jiný nemůže cítit naše myšlenky, naše obavy ani naše nadšení přesně tak, jak je cítíme my.
Právě v těchto okamžicích se poprvé dotýkáme něčeho, čemu se říká zodpovědnost. Ne jako povinnosti uložené zvenčí, ale jako prosté skutečnosti: náš život je náš. To, co děláme, co prožíváme a jak reagujeme na svět, se vždy nějakým způsobem vrací zpět k nám.
Pojem zodpovědnosti bývá v moderní společnosti často chápán nejasně. Někdy se zdá, jako by zodpovědnost bylo možné přenést na druhé. Jindy se naopak předpokládá, že jeden člověk může nést zodpovědnost za život někoho jiného. Takové představy však zastírají důležitou skutečnost: lidský život je ve svém jádru individuální.
Každý člověk přichází na svět jako jedinečná bytost s vlastním vědomím. Má vlastní zkušenost reality a vlastní způsob, jak ji prožívá. A stejně tak jednou tento svět opustí. Nikdo jiný nemůže prožít jeho život místo něj.
Je proto užitečné rozlišit dvě roviny, které se při úvahách o zodpovědnosti často nevědomě spojují.
První rovinou je jednání. Člověk jedná tehdy, když si vybírá mezi různými možnostmi a snaží se zlepšit svůj stav. Rozhoduje se, co udělá, a podle toho také jedná. Tam, kde existuje volba, vznikají také důsledky. A právě tyto důsledky tvoří základ zodpovědnosti za jednání.
Druhou rovinou je samotné bytí. Každý člověk totiž prožívá důsledky svého života přímo. Cítí bolest, radost, hlad, únavu nebo klid. Tyto zkušenosti jsou vždy osobní. Nikdo jiný je nemůže převzít ani prožít místo něj.
Právě zde vzniká otázka, která se často objevuje v diskusích o zodpovědnosti.
Jak může být například zodpovědné novorozené dítě, které nedokáže samo zajistit ani své základní potřeby? Bez péče druhých by nepřežilo. Podobně např. …a co člověk s pokročilou demencí, který není schopen samostatně organizovat svůj život? Tyto příklady však nevyvracejí individuální povahu lidské existence. Ukazují pouze to, že schopnost vědomého jednání může být v různých obdobích života omezená.
Novorozenec například není schopen plánovat své jednání. Přesto však bezprostředně prožívá důsledky svého stavu. Pokud je hladové, zakouší hlad. Pokud je v bezpečí a blízkosti pečující osoby, zakouší klid. Jeho reakce – například pláč – je prvním způsobem, jak reaguje na svět. Podobně člověk s demencí může ztratit schopnost racionálního rozhodování. Přesto však stále prožívá realitu svého života: může cítit bolest, reagovat na dotek nebo prožívat radost z hudby.
Péče druhých lidí je v těchto situacích nezbytná. Péče však není totéž co převzetí zodpovědnosti za život druhého člověka. Pečující osoba může pomáhat, chránit nebo podporovat. Nemůže však převzít samotné prožívání života.
Podobný rozdíl lze vidět i v běžných situacích. Pokud rodič zachytí dítě vbíhající do silnice, poskytne mu ochranu. Neznamená to však, že tím převezme jeho život. Dítě by totiž samo neslo důsledky případného nebezpečí. Rodič může jednat, aby těmto důsledkům předešel, ale nemůže je prožít místo něj.
Lidská společnost je založena na spolupráci a pomoci. Lidé si navzájem pomáhají přežít, učit se a růst. Tato pomoc je přirozenou součástí lidského života. Přesto však každý člověk zůstává tím, kdo prožívá důsledky svého bytí.
Z tohoto pohledu se zodpovědnost nejeví jako břemeno uložené zvenčí. Spíše je přirozeným důsledkem lidské autonomie. Člověk reaguje na svět, rozhoduje se v rámci svých možností a prožívá následky svého jednání i své existence.
Uvědomění této skutečnosti může být zpočátku zneklidňující. Znamená totiž, že svůj život nelze skutečně předat do rukou někoho jiného. Zároveň však otevírá prostor pro svobodu. Tam, kde člověk přijímá zodpovědnost za vlastní život, začíná také možnost skutečného poznávání sebe sama. Každé rozhodnutí, každá reakce a každá zkušenost se stává příležitostí k hlubšímu porozumění tomu, co znamená být lidskou bytostí.
A možná právě zde vzniká otázka:
Jaký život si právě teď svými volbami vytváříme?
scarfoot